Historie školy
Benešova škola byla slavnostně otevřena 27. prosince 1925. Ceremoniálu se zúčastnil tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš, po němž škola získala své jméno. Budova byla vybudována jako moderní školní komplex s důrazem na zdravé a funkční prostředí pro výuku. Součástí komplexu byla i mateřská škola, která byla otevřena o rok dříve, 16. září 1924.
V roce 1938, v období před Mnichovskou dohodou, bylo napětí v Československu vysoké. Přímé historické události spojené s Benešovou školou v tomto roce nejsou podrobně zdokumentovány. Nicméně, v této době mohly probíhat změny ve výuce a školských aktivitách v reakci na politickou situaci v zemi.
V roce 1952 byla škola přejmenována na "Škola dukelských hrdinů", což odráželo ideologické změny v poválečném Československu. V tomto období se také uvažovalo o demolici budovy kvůli stavebním nedostatkům způsobeným chybnou realizací železobetonových konstrukcí. Tyto problémy vedly k náročným rekonstrukcím, které byly provedeny v 60. a 70. letech 20. století.
Rok 1968 přinesl tzv. Pražské jaro, období politických a společenských změn. V oblasti školství to znamenalo obnovení některých svobod a změny ve výuce. Benešova škola, stejně jako mnoho jiných institucí, mohla v tomto období zažít určité uvolnění a otevřenost v přístupu k výuce a školním aktivitám.
Po Sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratickým změnám v Československu. V roce 1990 byla škole vrácena její původní název "Benešova škola". V tomto období probíhaly další rekonstrukce budovy, včetně obnovy původních prvků interiéru, jako jsou kazetové stropy a dobový nábytek. Tyto změny pomohly zachovat historickou hodnotu školy a přizpůsobit ji moderním potřebám výuky.
Stavební vývoj budov Benešovy školy v Plzni
I. Výstavba školy
Soubor budov mateřské školy a III. obecné školy pro jižní obvody byl od vzniku samostatného Československa druhou novostavbou vzdělávacího ústavu v Plzni. Doudlevecká čtvrť představovala po Pražském předměstí druhou lokalitou, kde bylo nutno vybudovat novou obecnou a mateřskou školu. O tom se rozhodovalo již v roce 1914, plánování ale bohužel přerušila první světová válka. Pro nový areál vybralo vedení města celý nezastavěný domovní blok mezi Doudleveckou třídou a areálem tramvajových vozoven. Na pozemku byl doposud sklad hospodářského majetku města.
Stavba budov školy a mateřské školy byla započata na začátku prosince 1923. Projekt byl svěřen staviteli Františku Holcbechrovi a městská rada vyčlenila pro stavbu z rozpočtu 4 900 000 Kčs. Podle skic Ing. arch. Hanuše Zápala z městského stavebního úřadu vypracoval stavební dokumentaci v srpnu 1923 plzeňský architekt a stavitel František Doubek, který byl zároveň autorem statického výpočtu. V roce 1924 vypracoval stavitel Ing. Dr. Tomáš Keclík výkresy železobetonových stropních konstrukcí, které jeho firma později také realizovala.
Jako první byla dne 27. října 1924 dokončena stavba mateřské školy na jižním okraji budov. Objekt měl, kromě pracovny a herny s jevištěm, ještě rozměrnou verandu otevřenou do navazující zahrady. V patře sídlil inspektorát mateřských škol pro celou tzv. Velkou Plzeň. Vybavení místností mateřské školy vycházelo z nejnovějších poznatků a zejména uplatněním nábytku podle systému Anny Süssové z Brna představovalo, spolu se školkou v Masarykově škole, ve své době vzor v rámci celé republiky.
Budovy Benešovy školy ve 30. letech - Ze sbírek Archivu města Plzně
Z archivu oddělení novějších dějin Západočeského muzea v Plzni:
„F. Holcbechr stavbu zahájil v listopadu 1923, budova mateřské školy byla dokončena 29. října 1924, stavba školní budovy v prosinci 1925. Škola měla elektrické osvětlení, parní vytápění, užitkovou a pitnou vodu, moderně zařízenou kuchyni a jídelnu, tělocvičnu s jevištěm, žákovské šatny v jednotlivých podlažích atd. Stavební náklady na obě budovy činily 3 562 090 Kč.“
Městská rada schválila pro zásluhy v odbojové činnosti a pro pedagogickou činnost pojmenování nového vzdělávacího ústavu po Dr. E. Benešovi.
Budovy školy byly dokončeny až o rok později od původního plánu. V kronice se také dozvídáme, že škola byla otevřena se zpožděním kvůli stávce truhlářů, a tím pádem nedostatečnému vybavení objektu.
Slavnostní otevření Benešovy školy se konalo 27. pro since 1925 za přítomnosti ministra zahraničí Dr. E. Beneše, členů Národního shromáždění, zástupců Ministerstva školství a národní osvěty, plzeňských civilních a vojenských úřadů, plzeňské obce, školství, tisku atd. Vyučování bylo zahájeno 4. ledna 1926. Kolaudační vysvědčení pro budovu Benešovy školy bylo vydáno 1. března 1926. Brzy po dokončení stavby se začaly projevovat první problémy, jež souvisely s naprosto chybným provedením železobetonových konstrukcí, které zde realizovala firma Tomáše Keclíka.
Půdorys budov Benešovy základní a mateřské školy - Z fondů Odboru stavebně správního
II. První rekonstrukce školy
Středisko pro hospodářskou správu škol a školských zařízení MNV v Plzni požádalo dne 13. ledna 1968 odbor výstavby a energetiky MNV v Plzni, aby provedl šetření ve školní budově, kde byly ve II. patře ve dvou učebnách zjištěny výrazné nerovnosti podlahy. Městský stavební podnik Stavoprav byl požádán o provedení sond v uvedených třídách.
Dne 16. prosince 1968 vypracoval Ing. L. Princ posudek stavu objektu. Na základě odborného statického posouzení byla škola okamžitě uzavřena a v prosinci 1968 vydal ÚHA města Plzně havarijní výměr. Dne 27. ledna 1969 se Středisko pro hospodářskou správu škol a školských zařízení MNV v Plzni dopisem obrátilo na ÚHA města Plzně:
„Při provedeném průzkumu havarijních stropů ZDŠ Dukelská tř. bylo zjištěno, že jsou ve velmi špatném stavu, a vzniká zde domněnka, že po uvolnění a vybourání stropů bude havarijní i zbývající zdivo. Tím by mohla nastat situace, že by bylo posuzováno, zda by nebylo hospodárnější školní budovy zbořit a postavit novou školu.“
Dne 7. února 1969 se uskutečnila schůzka (Ing. F. Jenč, Ing. arch. S. Janke, Ing. L. Princ, Ing. S. Dobrý, Ing. M. Nádeník, za šk. odb. J. Bejvančický, za plán. odb. MNV p. Týrový, za ÚHA města Plzně K. Mauric a L. Vavřička) a na ní se „z důvodu naléhavé potřeby školy v této čtvrti“ vyloučila možnost její demolice a navrhla se rekonstrukce školy. Rekonstrukce byla zařazena jako akce investičního charakteru dotovaná z fondu rezerv a rozvoje. Projekt vypracoval Ing. F. Jenč z podniku Drupos.
Dne 4. září 1972 vydal odbor výstavby ONV Plzeň 3 povolení k trvalému provozu školy.
Rozsáhlá a složitá rekonstrukce z přelomu 60. a 70. let sice budovu zachránila, ale stavební úpravy provedené v následujících letech značně poškodily architektonickou hodnotu staveb. Byla provedena výměna střešní krytiny za plechovou, odstranily se trojúhelníkové vikýře, fasády byly opatřeny jednobarevným šedým nástřikem a hlavní vstupní dveře se vyměnily za typové ocelové. U budovy mateřské školy došlo navíc k nahrazení oken nečleněnými typovými modely odlišných rozměrů, než měla okna původní. Dispoziční řešení místností užívaných vedením ústavu bylo změněno provizorním propojením obou částí školy. Z bezpečnostních důvodů byly místo slohových mřížových konstrukcí šaten v halách postaveny zděné příčky, které značně degradovaly působivost těchto prostorů. Na místě bývalého školního hřiště se zřídila dřevěná přízemní budova truhlářské dílny.
III. Druhá rekonstrukce školy
Dne 8. listopadu 1994 PÚ v Plzni po vyhodnocení zástavby města z meziválečného období vypracoval návrh prohlásit objekt za nemovitou kulturní památku, protože i přes degradující novodobé úpravy patřil k nejvýznamnějším dochovaným stavbám 20. let 20. století v Plzni.
Ministerstvo kultury ČR zahájilo řízení o prohlášení 2. srpna 1995, 14. srpna 1995 vydal vyjádření k návrhu odbor památkové péče MMP, v němž se ztotožnil s návrhem PÚ v Plzni. V době přípravy návrhu zahájilo vedení školy spolupráci s PÚ a s ním pak projednávalo veškeré významnější úpravy v objektech. V následném odborném posouzení byl bohužel konstatován velmi špatný stav původních železobetonových stropních konstrukcí stavby.
V průběhu jednání o budoucnosti objektu se znovu uvažovalo o demolici školy, u které však již probíhalo řízení o prohlášení za kulturní památku.
Usnesením Rady města Plzně č. 358 z 22. června 1995 bylo Technickému úřadu MMP uloženo zajistit opravu školy. Dne 28. června 1995 proběhla schůzka statiků (za RAVAL projekt v.o.s. Ing. J. Valko, vyzvaný konzultant Ing. V. Honzík a prof. Ing. T. Vaněk, DrSc. jako přizvaný odborník pro rekonstrukce železobetonových konstrukcí). Výše zmínění odborníci vydali společné stanovisko, ve kterém mimo jiné uvedli, že stropní železobetonové konstrukce naprosto nevyhovují svou nízkou kvalitou betonu a uložením výztuže a na mnoha místech jsou velmi poddimenzovány. Dále konstatovali havarijní stav stropních konstrukcí v celém objektu, jež vyžadují okamžitou rekonstrukci. Bylo tedy nutné ihned ukončit provoz školy a provést vystěhování budovy. Po následném odkrytí podhledů stropů ve dnech 1. a 2. července 1995 projektant konstatoval, že objekt je ještě v horším stavu, než se předpokládalo.
Budova před rekonstrukcí - 90. léta - Z fondů Národního památkového ústavu
Nejvýznamnějším cílem rekonstrukce byla náhrada nevyhovujících železobetonových stropních konstrukcí a odstranění ocelových podpěrných konstrukcí z přelomu 60. a 70. let, zároveň také celková modernizace školy a rozšíření jejích prostor.
Stavební povolení k provedení statického zajištění školy vydal odbor výstavby ÚMO Plzeň 3 dne 1. prosince 1995. V letech 1995–1997 byla provedena stavební firmou Prestoll s.r.o. rekonstrukce školní budovy a v letech 1997–1998 i rekonstrukce budovy mateřské školy. Vyučování v rekonstruované školní budově bylo zahájeno v září 1997, v budově mateřské školy v září 1998. Základní princip dispozičního řešení původní budovy se zachoval, přemístěním šaten z jednotlivých hal do suterénu se podařilo uvolnit jejich prostory ve všech podlažích. Radikálně byla změněna dispozice místností vedení školy - ředitelna, kancelář zástupce ředitele, kancelář tajemnice, sborovna atd. Součástí úpravy bylo i vhodné propojení obou částí školy. Nově se využil pro učebny a kabinety prostor podkroví, který neměl před rekonstrukcí využití.
Z původní budovy se zachovaly nosné stěny a obě schodiště. Zastropení schodišťových prostorů a všechny stropy byly provedeny jako repliky původních kazetových železobetonových stropů. Schodiště do podkroví se instalovala vedle původních schodišťových prostor. Tvar nového zastřešení respektuje původní řešení a nové učebny jsou umístěny jižním a východním směrem, takže jejich střešní okna nenarušují působivost hlavních průčelí. Fasády a jejich barvy dostaly svou původní podobu, obnovena byla i střešní krytina z keramických bobrovek.
V souvislosti s rekonstrukcí vozovky na Doudlevecké třídě došlo k úpravě chodníku a stromořadí před budovou. Byl rovněž renovován pomník hrdinů Rumburské vzpoury z roku 1933 stojící před školní budovou. V roce 2002 se rekonstruovala plocha s trávníky před objektem ústavu. Její řešení vychází z původního stavu ve 20. letech 20. století.
Školní budova během rekonstrukce - Z fondů Národního památkového ústavu
Školní chodba při rekonstrukci - Z fondů Národního památkového ústavu
Školní chodba po rekonstrukci - Z archivu školy
IV. Novodobé rekonstrukce
Také v nové historii školy je samozřejmě pečováno o budovu, její stav a případné změny, probíhají následné rekonstrukce a opravy:
2019
- rekonstrukce oken 3. NP ZŠ
- rekonstrukce počítačové sítě LAN v ZŠ a MŠ
2020
- renovace sportovního povrchu hřiště ZŠ
- rekonstrukce zadní terasy z Heldovy ulice v ZŠ
- rekonstrukce kotelny v MŠ – instalace dvou nových plynových kotlů
- rekonstrukce osvětlení ředitelství ZŠ
- realizace klimatizací do všech tříd a kabinetů ve 4. NP ZŠ
- rekonstrukce WC chlapci v ZŠ – instalace 31 kusů nových elektronik do pisoárů
2021
- rekonstrukce osvětlení v MŠ
- rekonstrukce sociálních zařízení v MŠ
- realizace úpravy odtoku dešťové vody z budovy ZŠ – instalace dvou retenčních nádrží
2022
- rekonstrukce osvětlení chodeb 4. NP v ZŠ
- sanace a odizolování zdiva budovy MŠ a sanace sklepa v MŠ
- rekonstrukce sociálních zařízení v suterénu ZŠ
2023
- rekonstrukce šaten ZŠ, nákup nových skříněk
- rekonstrukce osvětlení kuchyně ZŠ
- rekonstrukce osvětlení šaten a suterénu ZŠ
2024
- sanace a odizolování budovy ZŠ Heldova a sanace suterénu ZŠ
- rekonstrukce školních dílen a jejich kompletní nové zařízení
- instalace panikových tlačítek v budově ZŠ a MŠ, realizace nového zabezpečovacího zařízení v budově MŠ a instalace zařízení na dveře všech učeben ZŠ v případě invakuace
- rekonstrukce osvětlení v přízemí ZŠ
Školní budova po rekonstrukci v roce 1998 - Z archivu školy
Benešova škola v proměnách času
I. Benešova škola v Masarykově republice
Pročítáme-li školní kroniku z roku 1925, dovídáme se, že škola byla slavnostně otevřena až po Vánocích roku 1925 z důvodu již zmíněného, a to stávky truhlářů. Vyučovat se začalo až 4. ledna 1926.
Budova měla na svou dobu velmi moderní vybavení. Ve škole byla tělocvična se sprchami, přípravny jídla, jídelna, dvě ředitelny, sborovny s předsíněmi a kabinety. Zvláštní místnost byla vyčleněna pro lékaře. Zvláštnost představuje také pedagogické muzeum umístěné v jižní části chlapeckého křídla. Sbírky muzea jsou dnes součástí Národopisného muzea v Plzni. Školní chodby se rozšiřovaly v jakési dvorany, kde se nacházely např. šatny. Ve škole už bylo použito např. linoleum na podlahách učeben, otáčivé tabule nebo skládací patentní lavice.
Budova byla určena pro občanskou dívčí školu, občanskou chlapeckou školu a pokračovací kurz. Učitelé obětavě věnovali výchově žáků i svůj volný čas. Přibližovali žákům významné osobnosti, které se zasloužily svou prací o naši vlast a vzdělanost. Každý školní rok nacvičili s dětmi divadelní představení v tělocvičně školy, v níž do roku 1968 stálo jeviště sloužící kulturním vystoupením žáků. Výtěžek z divadelních představení byl ukládán do fondu pro chudé děti zdejší školy.
To, s jakým vnitřním přesvědčením si učitelé vážili nabyté svobody, dokazuje vzpomínka na oslavu 28. října 1930:
„Oslava proběhla srdečně společným shromážděním v kreslírně, která se zásluhou odborného učitele Františka Eisenreicha proměnila v milou a důstojnou slavnostní síň. Pan učitel byl tak laskav, že nám nejen zapůjčil z bohaté pokladnice umění svoje krásné práce, ale i pěkným výkladem přiblížil je dětským srdcím, takže je nejen pochopila obsahově, ale naučila se i milovat a vážit si umění. Slavnostní náladu vzbudil v nás všech dětský zpěv pěkně přednesený.
Nezapomenutelným zážitkem pro žáky a učitele byla v roce 1933 pouť do Lán ke hrobu paní Masarykové, která zemřela před 10 lety. Děti uctily památku vzácné ženy tichou vzpomínkou u hrobu, na nějž položily věnce se jménem školy a jmény účastníků. Ze hřbitova odebrali se všichni do zámeckého parku, aby vzdali hold panu presidentovi, jemuž nadšeně jásali vstříc, když procházel jejich řadami. Hřejivá vzpomínka na Lány bude jistě všechny účastníky malé i velké provázet dlouho životem.“
Benešova škola – 1925 Ze sbírek Archivu města Plzně
Podrobně jsou líčeny oslavy narozenin Dr. E. Beneše a smuteční tryzna za prezidenta T. G. Masaryka. Kondolenční arch namaloval Fr. Eisenreich. Jde o umělecké dílo, které bylo zasláno Kanceláři prezidenta republiky. Škola pak dostala od kanceláře upřímné poděkování. Při různých kulturních příležitostech vystupoval pěvecký sbor, který zazpíval trojhlasé národní písně, jindy dětskou kantátu z Dvořákovy opery Jakobín. Nezbývá nám než se smířit se skutečností, že současná pěvecká úroveň výrazně poklesla.
Velmi aktivní byla na škole činnost Červeného kříže. Jeho členky se staraly o pořádek a čistotu, pořádaly vánoční nadílky, hrály divadlo, žákyně 3. ročníku vedly po celý školní rok obchod s pečivem ve vlastní režii a čistý výtěžek odevzdávaly do fondu Chudým dětem Občanské školy dívčí v Benešově škole, jindy se kupovalo sportovní náčiní nebo se vybavovalo školní divadlo rekvizitami.
Členové učitelského sboru byli organizováni v učitelských spolcích a byli příslušníky kulturních a dobročinných spolků. Vzdělávali se četbou, přednáškami a cestováním. Odborný učitel František Eisenreich, akademický malíř, byl členem Umělecké rady města Plzně, členem Syndikátu výtvarných umělců a Západočeských výtvarníků. Spolu s Emanuelem Svobodou, zetěm Mikoláše Alše, vydal krásné dílo Mikoláš Aleš a plzeňská sgrafita. Dílo zakoupil okresní školní výbor pro všechny školy plzeňského okresu. Mimoto Eisenreich nakreslil četné ilustrace do knih a časopisů. Vedl mnoho kurzů kreslení a umělecké výchovy při Lidové univerzitě Husově. Odborný učitel František Wenig byl redaktorem Mladé stráže, dětského časopisu vydávaného Učitelskou radou. Předsedal plzeňskému odboru Přítel dětské literatury, byl členem redakce deníku České slovo a spolupracovník Českého směru. Byl literárně činný pod jménem Frank Wenig.
Chodba Benešovy školy 1925 - Ze sbírek Archivu města Plzně
II. Škola v období protektorátu
Nadšení z nabyté svobody v r. 1918 se změnilo po necelých dvaceti letech v úzkost. V Německu zvítězil fašismus a naše republika byla ohrožena. Na školách se konala cvičení civilní protiletecké obrany a žáci poznávali nepříjemný zvuk sirén, který je vyzýval, aby sestupovali do úkrytu. Pořádala se branná cvičení a polodenní pochody. Nad Československou republikou se stahovala černá mračna. Začínal školní rok 1938–1939. Doznívaly krásné dojmy z X. všesokolského sletu, na němž nejen členové Sokola, ale i diváci vyjádřili odpor proti německému nacistickému nebezpečí.
„Na naší škole se v září konaly přípravy k prvnímu výročí smrti presidenta T. G. Masaryka. Vyučující cvičili s žákyněmi příležitostné básně a zpěvy a odborný učitel Fr. Eisenreich chystal živý obraz. Smuteční vzpomínka musela být bohužel odsunuta. 14. září 1938 přišel před osmou hodinou ranní do naší školy zástupce okresního úřadu a zástupce finanční správy a zabrali okamžitě celou budovu k vojenským účelům. Prohlásili, že se vojáci dostaví již dopoledne. Učitelstvo se žactvem uklidilo školní pomůcky, vyprázdnilo místnosti, připravilo papíry a lepidlo k zatemnění oken. Pak jsme budovu opustili. Vyučování bylo znovu zahájeno 23. září v budově Mandlovy školy, kde jsme se střídali s I. měšťanskou chlapeckou školou v jižním obvodu. Toho dne vzpomněli vyučující se žactvem smutného výročí úmrtí presidenta Osvoboditele.“
Poslední oslavou v Benešově škole se stalo 89. výročí narození prvního prezidenta republiky T. G. Masaryka. Učitelé připomněli jeho význam pro náš stát v hodinách dějepisu a občanské výchovy. Dne 15. března 1939 obsadili Němci naše území a následující den byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V kronice je podrobně popsán smutek, beznaděj a zoufalství našich lidí, kteří ztratili nejen území, ale i svobodu. „Školní budova na Doudlevecké třídě byla částečně zabrána již 15. března pro účely vojenské a 16. března předána říšsko-německé policii. 20. března jsme zahájili vyučování ve školní budově na Petákově náměstí, kde se od toho dne střídáme opět s I. měšťanskou chlapeckou školou v jižním obvodě.“Nastala doba dlouhých šesti let přinášející našim lidem utrpení a často i smrt. Šlo o jednu z nejkrutějších dob v našich dějinách. O omezování svobody ve školství svědčí mnohá nařízení vydaná Ministerstvem školství a národní osvěty: „Ze všech školních knihoven a učeben byly odstraněny obrazy bývalého presidenta Dr. Edvarda Beneše. Rovněž bylo nařízeno zničiti dle zvláštního seznamu učebnice a některé knihy z knihoven. Při provedení revize obrazového inventáře školy dne 8. a 9. září 1939 byly odstraněny a zničeny obrazy a diagramy vztahující se k bývalé Československé republice. Současně bylo zastaveno půjčování knih ze žákovských a učitelských knihoven a zrušeny všechny předpisy, jimiž byly přiznány bývalým legionářům výhody jakéhokoli druhu. Vládním nařízením byl den 28. říjen jako státní svátek zrušen a stal se obyčejným pracovním dnem. Žactvu muselo být připomenuto, že se v tento den musí věnovati školní práci jako v jiný pracovní den, vrátiti se po vyučování ihned domů a zdržovati se doma. Rozhodnutím ministerstva školství byly vyloučeny ze žákovské knihovny Zapadlí vlastenci K. V. Raise a Lůsy J. Š. Baara. Na škole byl povinně zaveden pozdrav Vlasti zdar. S okamžitou platností byl zrušen seznam povinné souvislé četby, jako samostatný předmět byla zrušena občanská nauka a státoobčanská výchova. Podle výnosu pana říšského protektora byla zavedena německo-česká úřední razítka a německo-česká označení úředních místností. Jeho rozhodnutím byl rozpuštěn spolek Společnost Československého Červeného kříže. Je zakázáno půjčovati francouzskou a britskou krásnou literaturu. 29. října 1940 byla zapečetěna žákovská a učitelská knihovna a provedena revize, nejsou-li v knihovně díla židovských autorů. Protektorátnímu učitelstvu je zakázáno vyučovat soukromě židovské děti a dospělé Židy.“ Vzdělávací ústav byl přemístěn do školní budovy v Jungmannově třídě a vyučovalo se střídavě s oběma domácími školami. Instituce se nově jmenovala Měšťanská dívčí škola na Doudlevecké třídě v Plzni. Ve školním roce 1941–42 došlo ke změně názvu z měšťanská na hlavní, jež se stala školou výběrovou. Do 1. ročníku se přijalo jen 40 % žáků ze 4. tříd obecných škol, a to podle prospěchu. Chlapci z bývalé Benešovy školy byli umístěni v Kamerálu. Protože v budově na Jungmannově třídě (dnešní Americká, za okupace třída Vítězství, pozn. aut.) byla umístěna civilní protiletecká ochrana, změnila dřívější Benešova škola opět své působiště, a to do Jablonského ulice. V ní prožívají žákyně spolu se svými učiteli úzkostnou dobu heydrichiády a mnohdy v krytu nejen letecké poplachy, ale i bombardování Plzně. 16. prosince 1944 v dopoledních hodinách bylo americkým leteckým útokem v budově poškozeno plynové vedení a vyučování se na několik dní přerušilo. Vánoční prázdniny se prodlužovaly až do 4. dubna a vyučovací hodiny se pak zkrátily na 30 minut. Po velkém náletu na plzeňské nádraží v noci z 16. na 17. dubna byli ve školní budově umístěni lidé bez přístřeší a vyučování bylo zastaveno.
Třída Benešovy školy 1925 - Ze sbírek Archivu města Plzně
„Šest dlouhých let 1939–1945 žili jsme pod krutou mocí Němců, kteří nám vládli nelidsky, chtějíce z nás udělati otroků. Honili nás do koncentráků a tam mučili nejlepší syny a dcery národa. Slídili po nejtajnějších našich myšlenkách a ani chvíli jsme nebyli jisti před jejich gestapem. Denně prožívali jsme neklidné noci s očekáváním, zda se rána dočkáme v kruhu rodiny, živořili jsme, hynuli. Až přišel 5. květen 1945. Naši občané povstali proti okupantům. V Plzni v noci na 6. května za tmy usadily se hloučky dobře vyzbrojených Němců v oknech, na půdách a ve vikýřích domů na význačných místech Plzně, aby odtud v neděli ráno 6. května rozsévaly smrt na všechny strany. Je ráno. Němci útočí na Plzeň? Ne, to naši osvoboditelé Američané řítí se se svými tanky na pomoc v poslední chvíli. A tak pro věčné časy bude zaznamenáno, že 6. května 1945 v půl 9. hod. ranní osvobozena byla Plzeň 16. tankovou brigádou americkou.“
V kronice se pak popisují první dny našeho osvobození a příjezd prezidenta Beneše do Plzně. Nadšeného uvítání na náměstí Republiky se zúčastnili všichni žáci a učitelé zdejší školy. Pedagogové mohou opět svobodně učit své žáky. Učitelé v těžké době nezklamali. Školní kronika z tehdejší doby dokazuje jejich nenávist k okupaci. Povinné oslavy se vždy uvádějí podobně: „Nařízením ministerstva školství byla provedena oslava...“, jindy: „Podle výnosu ministerstva školství byla dne 15. 3. 1939 vykonána školní slavnost...“ atd.
Děkujeme vám, vážení kolegové, že se na Benešově škole nenašel jediný učitel, který by se za okupace zpronevěřil demokratickým myšlenkám. Velmi si vás za to vážíme.
